I dnes musíme navázat na dříve zveřejněné příspěvky o nedostatku materiálu a neustávající růst cen. Dnes zůstaneme jen u hliníku. Dlouho očekávané zklidnění situace na trhu nepřichází a nepřichází. Přesto, že výrobci již snad měli dostatek času na plné obnovení svých pandemií zredukovaných kapacit, ne všude se to podařilo. A to z mnoha důvodů, přičemž tím v poslední době nejzmiňovanějším je nedostatek pracovníků, hlavně zkušených pracovníků. A výroba hliníku, nebo hliníkových polotovarů není úplně jednoduchou technologií a „udělat“ například z kuchaře hutníka nebo valcíře není ani snadné ani rychlé. Tím samozřejmě nechci dehonestovat ani kuchaře ani žádnou jinou profesi, stejně jako nechci vyzdvihovat profese metalurgické ani jiné. Jen chci doložit, že tato situace nebude mít rychlé řešení, protože podobné je to v mnoho odvětvích. Co je však nepříjemné je to, že i když se obnovení výroby v části firem povedlo, nestačí to ani zdaleka pokrýt poptávku. O tom, proč tomu tak je, a kdy se situace uklidní bychom mohli teoretizovat a spekulovat dlouhé hodiny. Faktem zůstává, že hliníkových polotovarů je stále nedostatek a v blízké budoucnosti nevidíme pravděpodobnost změny. A s každým nedostatkem se pojí zdražení toho mála, co je k dispozici. Mimo rostoucí cenu kovu na LME (burza kovů) stále roste i tzv. „přepracování“ což je hodnota, kterou výrobce účtuje ke zmíněné ceně kovu, a která zahrnuje jeho veškeré náklady a požadovaný zisk. Toto přepracování již od začátku roku vzrostlo o více než 100% a zatím nevidíme konec. Staronovým, významným faktorem tvorby celkové ceny se All v poslední době opět stává tzv. „prémie“, která sice existovala i dříve, ale byla buď stabilní nebo nepříliš významná. Ve velké většině bývala dříve „ukryta“ ve výše zmíněném „přepracování“. Dnes bohužel není ani nevýznamná, ani stabilní. V níže přiloženém grafu vývoje lze snadno vidět, jak se její výše od začátku února do dneška změnila. Toto má bohužel za následek nejen přímé zdražení materiálu u okamžitých dodávek, ale i neuzavření konečné ceny u dodávek budoucích. Mnozí dodavatelé dnes potvrzují budoucí ceny jako „plovoucí“ s různými variantami výpočtu prémie. Například:“ cena platí za předpokladu, že prémie nebude vyšší než …“ nebo „prémie bude účtována jako průměr definovaného budoucího období“. To vše ještě komplikuje nové rozhodnutí ruských úřadů, které se rozhodly s platností od 1.8.2021 uvalit na export primárního Al vývozní clo ve výši 15%. Toto clo nejen, že zdraží přímý vývoz z tamních továren, ale zprostředkovaně zdraží produkty mnoha jiných zemí a firem, které jsou buď na ruském Al závislé, nebo se rádi „svezou“ na vlně zdražení a vylepší si své hospodaření.
Závěr je bohužel jednoznačný. Nečekejme v nejbližší době ani stabilizaci cen, ani rychlou změnu v dostupnosti materiálu. Bude se dále zdražovat, a i nadále bude materiálu nedostatek.
I dnes musíme navázat na dříve zveřejněné příspěvky o nedostatku materiálu a neustávající růst cen. Dnes zůstaneme jen u hliníku. Dlouho očekávané zklidnění situace na trhu nepřichází a nepřichází. Přesto, že výrobci již snad měli dostatek času na plné obnovení svých pandemií zredukovaných kapacit, ne všude se to podařilo. A to z mnoha důvodů, přičemž tím v poslední době nejzmiňovanějším je nedostatek pracovníků, hlavně zkušených pracovníků. A výroba hliníku, nebo hliníkových polotovarů není úplně jednoduchou technologií a „udělat“ například z kuchaře hutníka nebo valcíře není ani snadné ani rychlé. Tím samozřejmě nechci dehonestovat ani kuchaře ani žádnou jinou profesi, stejně jako nechci vyzdvihovat profese metalurgické ani jiné. Jen chci doložit, že tato situace nebude mít rychlé řešení, protože podobné je to v mnoho odvětvích. Co je však nepříjemné je to, že i když se obnovení výroby v části firem povedlo, nestačí to ani zdaleka pokrýt poptávku. O tom, proč tomu tak je, a kdy se situace uklidní bychom mohli teoretizovat a spekulovat dlouhé hodiny. Faktem zůstává, že hliníkových polotovarů je stále nedostatek a v blízké budoucnosti nevidíme pravděpodobnost změny. A s každým nedostatkem se pojí zdražení toho mála, co je k dispozici. Mimo rostoucí cenu kovu na LME (burza kovů) stále roste i tzv. „přepracování“ což je hodnota, kterou výrobce účtuje ke zmíněné ceně kovu, a která zahrnuje jeho veškeré náklady a požadovaný zisk. Toto přepracování již od začátku roku vzrostlo o více než 100% a zatím nevidíme konec. Staronovým, významným faktorem tvorby celkové ceny se All v poslední době opět stává tzv. „prémie“, která sice existovala i dříve, ale byla buď stabilní nebo nepříliš významná. Ve velké většině bývala dříve „ukryta“ ve výše zmíněném „přepracování“. Dnes bohužel není ani nevýznamná, ani stabilní. V níže přiloženém grafu vývoje lze snadno vidět, jak se její výše od začátku února do dneška změnila. Toto má bohužel za následek nejen přímé zdražení materiálu u okamžitých dodávek, ale i neuzavření konečné ceny u dodávek budoucích. Mnozí dodavatelé dnes potvrzují budoucí ceny jako „plovoucí“ s různými variantami výpočtu prémie. Například:“ cena platí za předpokladu, že prémie nebude vyšší než …“ nebo „prémie bude účtována jako průměr definovaného budoucího období“. To vše ještě komplikuje nové rozhodnutí ruských úřadů, které se rozhodly s platností od 1.8.2021 uvalit na export primárního Al vývozní clo ve výši 15%. Toto clo nejen, že zdraží přímý vývoz z tamních továren, ale zprostředkovaně zdraží produkty mnoha jiných zemí a firem, které jsou buď na ruském Al závislé, nebo se rádi „svezou“ na vlně zdražení a vylepší si své hospodaření.
Závěr je bohužel jednoznačný. Nečekejme v nejbližší době ani stabilizaci cen, ani rychlou změnu v dostupnosti materiálu. Bude se dále zdražovat, a i nadále bude materiálu nedostatek.
